Deformity páteře

Deformity páteře vznikají jako důsledek nesprávného držení těla. Vadné držení těla vzniká labilním a nestálým držením těla nebo změnami v křivení páteře. Deformity páteře se vyznačují stálostí a trvalostí. Do této skupiny patří různé druhy skolióz a také tzv. kulatá záda a jiné deformity v předozadní rovině těla.

Podpora dětí s tělesným postižením v mateřské škole

Ve vztahu ke vzdělávání dětí s tělesným postižením je třeba mít na paměti, že dítě se učí pohybu a pohybem. Děti s tělesným postižením mohou mít v důsledku omezené hybnosti omezené možnosti při získávání zkušenosti ze svého okolí. U dětí s organickým postižením mozku se často vyskytují také poruchy osobnosti. Paměť dětí s tělesným postižením bývá ovlivněna unavitelností dítěte, problémy se objevují zejména ve vybavování a reprodukci dříve naučených informací. Obecně lze ve vzdělávání dětí s tělesným postižením doporučit:

Pomocí hry učíme dítě pohybovým stereotypům, které bude potřebovat ve škole, a zejména v běžném životě. Snažíme se proto vždy nacvičit úchop předmětů různé velikosti a manipulaci s předměty denní potřeby. Dítě by se mělo také naučit být co nejvíce samostatné v sebeobsluze.

Při vzdělávání dětí s těžkým postižením (ať již mentálním, tělesným nebo kombinovaným) máme na paměti, že je u nich v různé míře ztíženo dosahování uspokojení základních potřeb. Jedná se zejména o následující potřeby:

  • potřeba zamezení hladu, žízni a bolesti
  • potřeba podnětů, změny a pohybu
  • potřeba jistoty, stability – spolehlivosti vztahů
  • potřeba vazby, být někým přijat, potřeba něhy
  • potřeba uznání a sebeúcty
  • potřeba nezávislosti, samostatnosti a sebeurčení

Pro úspěšné dosahovaní stanovených cílů výchovy a vzdělávání dětí s těžkým postižením je uspokojení výše uvedených potřeb základní podmínkou.

    Dbáme také na pravidelné zajištění změny polohy dítěte, aby docházelo k dobrému prokrvování celého těla a nedocházelo k dlouhodobému stlačování orgánů umístěných v břišní dutině (např. při celodenním pobytu na vozíku).
      Prostřednictvím masážních míčků, dotyků a opatrné manipulace zprostředkováváme dítěti taktilní a pohybové smyslové podněty z částí těla, jejichž pohyb dítě nedokáže vůlí ovlivnit (např. masírujeme, dotýkáme se či opatrně pohybujeme nepohyblivou či omezeně pohyblivou rukou dítěte).