Atypický autismus

Diagnóza atypického autismu je přidělena, pokud projevy poruchy nesplňují všechna kritéria pro dětský autismus (tj. nejsou splněny všechny okruhy diagnostických kritérií nebo došlo k rozvoji projevů až po 3. roce života). Velmi často se jedná o děti s těžkou a hlubokou mentální retardací, u kterých se díky výraznému omezení intelektových schopností nemohou projevit specifické odchylky v chování, nezbytné pro diagnostikování autismu.

Podpora dětí s poruchou autistického spektra v mateřské škole

Podpora dětí s poruchami autistického spektra vychází z individuálních projevů konkrétního dítěte. Pokud některé z dětí vykazuje projevy chování uvedené výše, je vhodné rodičům doporučit odborné vyšetření, na jehož základě mohou být v případě potvrzení diagnózy stanovena konkrétní podpůrná opatření 2. až 5. stupně. Pokud již dítě prošlo diagnostikou ve školském poradenském zařízení (ŠPZ), dodržujeme postupy uvedené v doporučení a předávané v rámci metodického vedení (je-li ze strany poradenského zařízení zajišťováno). Pokud v mateřské škole neproběhla metodická návštěva ke stanovení podpůrných opatření, je vhodné o ni požádat (zda bude poskytnuta, závisí na časových možnostech daného ŠPZ). V obecné rovině lze při vzdělávání dětí s PAS lze doporučit:

  • Strukturujeme denní program i prostředí MŠ. Prostřednictvím pomůcek k vizualizaci denního programu (předměty, obrázky nebo fotografie zobrazující činnosti v denním programu) napomáháme dítěti orientovat se v tom, co jej čeká. V prostředí MŠ určíme místa, kde budou realizovány konkrétní činnosti, dítě tak ví kdy a kde bude konkrétní činnost provádět.
  • V prostředí MŠ vyčleníme bezpečný prostor, ve kterém může dítě pobývat, když potřebuje být samo (látkový stan, relaxační pytel, zónu s polštáři ohraničenou páskou na podlaze). Ostatní děti poučíme o tom, že dítě bude někdy na tomto místě pobývat samo a všichni to budou respektovat.
  • Snažíme se předcházet nenadálým změnám v prostředí MŠ a v programu dne.
  • Na plánované změny dítě v předstihu připravíme (např. při modernizaci vybavení ve třídě můžeme ukázat, jak nábytek a jeho uspořádání bude vypadat na obrázku, ukážeme v místnosti, kde co bude, jak budou vypadat místa důležitá pro dítě; ta se pokud možno budeme snažit zachovat co nejpodobnější původnímu stavu).
  • Ostatní děti vedeme k akceptaci zvláštního chování dítěte (stereotypní pohyby – kývání tělem, otáčení hlavou, třepání rukou dítě může využívat k tomu, aby získalo pocit bezpečí a kontroly, uvolnilo zvýšené napětí či nějaký nepříjemný pocit; pro dítě je toto chování důležité, nebudeme mu v něm bránit).
  • Dítě nebudeme nátlakem nutit do skupinových aktivit s ostatními dětmi.
  • V komunikaci budeme používat jasná, spíše kratší vyjádření. Vyhneme se nejednoznačným sdělením, metaforám, nadsázce či ironii.