Jak zvládnout komunikaci s rozzlobeným rodičem

  • I když přichází rodič rozzlobený, přesto ho můžeme ocenit za to, že přišel.
  • To, že se objevil, ukazuje, že má zájem situaci řešit, že si udělal čas, aby přišel, dokonce do celé situace investoval tolik energie, že se rozčílil. „To je dobře, že jste přišel.“
  • Uznáváme potřeby druhého.„Vidím, že vás něco trápí, jsem rád, že jste to přišel řešit.“ Uznání je dobré projevit právě ve chvíli, kdy je situace dramatická a jeden z řečníků zvyšuje hlas.
  • Nejtěžší je nenaskočit na kritickou, devalvující nebo vulgární vlnu.
  • Nepodléhejme afektu.
  • Nebereme si útoky rodičů osobně.
  • S rodiči mluvíme z role učitele, nikdy ne sami za sebe. Pokud se situace vyhrotí, je to střet rolí, v žádném případě to není osobní konflikt. Proto nikdy nepoužíváme obraty jako: „Co si to dovolujete?“ Nepřiléváme olej do ohně. Na podobnou otázku nemůžeme čekat rozumnou odpověď.
  • Je nutné porozumět tomu, co rodič potřebuje.
  • Vyvarujme se otázky Proč? Rodič ji může vnímat jako obviňování a vyvolává to u něj potřebu se obhajovat. V rozhovoru se snažíme vyjednat co nejlepší řešení pro obě strany – výhra – výhra. Spíše se ptáme: „Jak tomu mám rozumět? Co tím myslíte?“
  • Snažíme se vyhnout kritickému hodnocení výchovných metod rodičů – spíše se zaměříme na nevýhodnost daného postupu pro dítě.
  • Vyjadřujeme fakta, ne dojmy. Vždy popisujeme, co se skutečně stalo a jaký to má význam pro chod školy.
  • Uvědomujeme si, že při hodnocení druhých hrají roli následující percepční klíče:
    • vzhled
    • naše předchozí zkušenosti
    • podobnost s někým, koho známe
    • stereotypy
    • oblečení
    • gesta
    • podle sebe soudím tebe
  • Je třeba si uvědomit, že posloucháme výběrově – informace procházejí naším osobním dekodérem/filtrem – máme tendenci přisuzovat výrokům druhého významy, které odrážejí naše vlastní zkušenosti a přesvědčení.
  • Stačí jedna charakteristika, která se nám na druhém nelíbí, a následně můžeme získat dojem, že „už o něm něco víme“ – haló efekt.
  • Popisujeme, co vidíme (pozorování, emoce, interpretace).