Narušená komunikační schopnost
O narušené komunikační schopnosti hovoříme tehdy, je-li u dítěte narušena některá z rovin jazykových projevů a toto narušení v různé míře negativně ovlivňuje uskutečnění komunikačního záměru.
Obtíže se mohou projevit v následujících rovinách jazyka:
|
Rovina foneticko-fonologická |
zvuková stránka řeči, výslovnost hlásek |
|
Rovina lexikálně-sémantická |
obsahová stránka řeči, slovní zásoba |
|
Rovina morfologicko-syntaktická |
gramatická stránka řeči, odráží celkovou úroveň duševního vývoje dítěte |
|
Rovina pragmatická |
sociální uplatnění komunikačních schopností |
Výše uvedené jazykové roviny se při vývoji dětské řeči vzájemně prolínají. Z hlediska komunikace může být narušena
- expresivní složka řeči (vyjadřování) nebo
- složka receptivní (porozumění řeči),
- případně obě tyto složky současně.
Narušená komunikační schopnost může být:
- vrozená (např. palatolalie)
- získaná (např. elektivní mutismus)
Může se také jednat o příznak jiného dominantního onemocnění či postižení (např. tělesného nebo mentálního postižení), v tomto případě hovoříme o symptomatických poruchách řeči. Narušení může být úplné nebo částečné, jedinec si jej může uvědomovat nebo také nemusí (např. v případě breptavosti).
Za narušenou komunikační schopnost nelze u dítěte považovat ty projevy, které jsou v daném věku považovány za fyziologické, tedy vývojově přirozené:
- Například v období mezi třetím a čtvrtým rokem věku dítěte se může projevit fyziologická neplynulost.
- Do čtvrtého roku věku také hovoříme o fyziologickém dysgramatismu (nedostatečně rozvinuté schopnosti tvořit gramaticky správné tvary slov).
- Za narušení komunikační schopnosti nelze považovat ani nesprávnou výslovnost, vynechávání nebo záměnu vyslovovaných hlásek před pátým rokem věku dítěte.