search
Menu

Specifická forma modelování inkluze

V rámci inkluzivní pedagogiky je dobré začít s aktivitami zaměřenými na přijetí skutečnosti, že každý člen společnosti má s ostatními něco společného a zároveň se od druhých v něčem liší. Základem je přivést děti k akceptaci rozmanitosti ve společnosti jako něčeho, co společnost obohacuje. Poté můžeme přejít k aktivitám zaměřeným na bližší poznání určitých odlišností.

U konkrétních druhů zdravotního postižení představujeme vedle informací o tom, co obnášejí a jak vznikají, zejména informace o potřebách lidí s daným postižením (co potřebuje člověk, který nemůže chodit, aby se mohl pohybovat, jaké pomůcky využívá člověk nevidomý, k čemu slouží, jak mu můžeme pomoci). Důležité je umožnit dětem poznat, že s využitím adekvátní podpory mohou osoby se zdravotním postižením žít kvalitní a pestrý život.

Přiměřeně věku se věnujeme také tématům zahrnujícím lidskou důstojnost, sounáležitost a prosociálnost.

Specifickou formou modelování inkluze může být např. nácvik konkrétních dovedností, kdy si děti na základě získaných poznatků utvářejí základy pro své vlastní názory a postoje. Jsou to interaktivní a zážitkové procesy simulovaných nebo reálných situací, které jsou řešeny přiměřeně k věku účastníků.

Výběr aktivit a jejich náročnost závisí na věkových zvláštnostech dětí, ale i na jejich zkušenostech z interakcí s postiženými lidmi.

Základní témata pro komunikaci o postižení či znevýhodnění s dětmi předškolního věku

  • Žádní dva lidé nejsou stejní, některé rozdíly jsou jen viditelnější.
  • Postižení/znevýhodnění je jen jednou z charakteristik člověka. Každý člověk má mnoho charakteristik, co má a co nemá rád. Každý má svoje silné stránky a úkoly, které chce zvládnout.
  • Děti s postižením/znevýhodněním jsou stejné jako všechny ostatní děti v tom, že chtějí mít kamarády, chtějí, aby si jich ostatní vážili a aby někam patřily.
  • Děti se s postižením/znevýhodněním narodí nebo mají postižení po nemoci či úrazu. Postižení/znevýhodnění nemůžeme od nikoho „chytit“.
  • Každý člověk se v průběhu života může stát postiženým/znevýhodněným (např. po úrazu nebo nemoci).
  • Jestliže je někdo tělesně postižený/znevýhodněný (nefunguje mu dobře část těla), neznamená to ještě, že má současně i mentální postižení (nefunguje mu dobře myšlení).
  • Děti s postižením/znevýhodněním mohou dělat mnoho věcí stejně jako ostatní děti, jen jim to může trvat déle. Mohou k tomu také potřebovat pomoc druhého člověka nebo nějakou pomůcku či zařízení.

Při rozhovoru o někom postiženém/znevýhodněném je důležité, aby učitel používal jasný a respektující jazyk. Pro děti v předškolním věku by mělo být vysvětlení jednoduché, jako např.: „Terezka používá invalidní vozík, protože její nohy nejsou dost silné, aby zvládly chodit.“

Dětem je také třeba opakovat, že přezdívky označující určité znevýhodnění nebo postižení – i když jsou míněny jako vtip – jsou nepřijatelné, protože druhým ubližují.