Dětský autismus

Autismus je vrozenou poruchou některých funkcí mozku. Její projevy se objevují před třetím rokem života dítěte. Porucha způsobuje, že dítě nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá.

U autistických dětí je přítomna výrazně snížená schopnost, až neschopnost adekvátně komunikovat a reagovat v běžných sociálních situacích. Již v kojeneckém období se u některých dětí vyskytuje například absence zájmu o lidské tváře a hlasy, chybí u nich tzv. sociální úsměv.

Autismus lze zobecnit pomocí charakteristik abnormního fungování v následujících oblastech:

1) Sociální interakce a komunikace
2) Představivost

Mezi typické znaky autismu patří:

Obtížné navazování očního kontaktu (jako by se dítě dívalo skrz druhou osobu);
stereotypní hra či aktivita s předměty (s hračkou si nehraje obvyklým způsobem);
fascinace detaily předmětů či lidského těla (např. u autíčka se zajímá pouze o kolečka, která vytrvale roztáčí a pozoruje);
absence projevů citových reakcí na přítomnost i nepřítomnost rodiče (dítě neprojevuje radost z přítomnosti rodiče ani lítost z toho, že se rodič vzdálí);
nezájem až odpor k emocionálnímu fyzickému kontaktu (např. mazlení);
opožděný vývoj řeči (ve dvou letech dítě ještě vůbec nemluví, často komunikuje prostřednictvím křiku);
opakování slov či doslovných výpovědí ostatních bez zjevného komunikačního záměru (obsah sdělení dítěte je ozvěnou sdělení druhých);
obtíže s příjmem stravy (dítě jí jen vybrané druhy jídel, jí velmi málo, nebo se naopak přejídá);
nesnášenlivost některých zvuků či vůní (pachů) a silné afektivní reakce na ně;
nezájem o vztahy s vrstevníky (jako by nevnímalo jejich přítomnost, nebo se jim aktivně vyhýbá);
obtíže se zaměřením pozornosti na věci, na které se druhá osoba snaží upozornit, obzvláště pokud jsou vzdálenější;
v komunikaci dítě často namísto 1. osoby používá 3. osobu jednotného čísla („Petr chce…“);
snížená schopnost až neschopnost vyrovnat se se změnou denního programu nebo uspořádání prostoru (změny v uspořádání nábytku v dětském pokoji apod.).

Narušené kontakty s blízkými osobami se stávají zřejmější po druhém roce věku. Některé děti nereagují na oslovení rodičů, a vzniká tak mylný předpoklad, že mají doposud nerozpoznanou sluchovou vadu.

Děti s autismem také často odlišně reagují, pokud se u nich objeví dosud neznámá osoba – někdy začnou křičet a plakat, zatímco jindy projevují zvýšenou úzkost a napětí. S ostatními dětmi si nehrají, spontánně se nezapojují do jejich činností, někdy působí tak, jako by přítomnost dalších dětí ani nevnímaly.

Herní činnost dětí s autismem se vyznačuje absencí představivosti a symboličnosti. V jejich hrách chybí typické sociální prvky (hra na něco – princezny, rytíře, doktora). Hra jako činnost je stereotypní, stereotypní je i používání hraček, které dítě používá jinak, než k čemu jsou určeny.

V oblasti komunikace se u dítěte může projevovat totální absence používání řeči, méně častý je naopak předčasný řečový vývoj. Děti s autismem nepoužívají řeč jako prostředek komunikace a výměny informací. Řeč je chaotická, nesmyslná, komunikativně bezúčelná, někdy však odráží velmi dobrou mechanickou, fragmentární paměť (časté je doslovné opakování různě dlouhých sdělení, které dítě předtím slyšelo). Děti i dospělí s autismem mají obtíže s pochopením kontextu výpovědí druhých osob, nechápou nadsázku nebo přirovnání, sdělení interpretují doslovně.

Citové projevy osob s autismem jsou ambivalentní a polární. Mají obtíže s rozpoznáním reálného nebezpečí, na druhou stranu se často dostávají do panického stavu v případě naprosto bezpečných situací. Jejich chování je charakterizováno množstvím rituálů a obsesí, které obvykle provázejí jejich činnost při hygieně, jídle, cestě do mateřské školy atd. (vyžadují chůzi či jízdu do školy výhradně jednou trasou).

Autismus je dále rozlišován do tří kategorií podle úrovně rozvoje schopností v sociální oblasti, vyjadřování a porozumění, míry problémového chování, úrovně rozvoje intelektu a schopnosti funkčně trávit volný čas:

Nízko funkční autismus

Osoby s tímto stupněm poruchy vykazují minimálně rozvinutou, až téměř nerozvinutou schopnost navazovat a udržovat sociální vztahy. Častá je absence rozvoje řeči. Pokud k jejímu rozvoji dojde, objevuje se v podobě opakování slyšeného (echolálie). Charakteristický je zájem o jednoduché stereotypní činnosti. Často je v jejich projevech chování přítomno sebepoškozování a agrese. Intelektové schopnosti osob s nízko funkčním autismem spadají do pásma mentální retardace (ve většině případů se jedná o těžkou mentální retardaci).

Středně funkční autismus

Pro tento stupeň poruchy je charakteristická snížená schopnost navazovat sociální kontakt. V sociální komunikaci je patrná pasivita a absence spontánnosti. Komunikace osob se středně funkčním autismem je částečně funkční. V jejich řeči se projevují typické nápadnosti (záměna 1. a 3. osoby, echolálie, nově utvořená slova, tzv. neologismy). Častý je výskyt stereotypních pohybů (kývání nebo třepání rukou). V herní činnosti se objevují funkční, vztahové a konstrukční hry. Rozumové schopnosti jsou obvykle v pásmu lehké až středně těžké mentální retardace.

Vysoce funkční autismus

Základní sociální a komunikační funkce bývají u dětí s tímto stupněm poruchy zachovány. Mají však obtíže s pochopením norem chování očekávaných společností. Jejich chování mohou ostatní považovat za výstřední nebo neslušné. V řeči se nápadně neliší od jejich vrstevníků, v komunikaci však nerozumí rolím komunikačních partnerů (jiných dětí nebo dospělých). Během rozhovoru tak často ulpívají na svých oblíbených tématech, aniž by reflektovaly zájem, resp. nezájem druhých. Mají obtíže ve spolupráci s dalšími dětmi. Jejich zapojení do kooperativních činností není funkční. Proto je třeba dobře promyslet roli, kterou bude dítě v rámci skupinové činnosti zastávat, popř. vytvořit vhodnou alternativu spočívající v samostatné práci. Rozumové schopnosti se u dětí s vysokofunkčním autismem nacházejí obvykle v pásmu podprůměru až nadprůměru.