V komunikaci dětí s Aspergerovým syndromem jsou však přítomny nápadnosti v sociálním uplatnění (např. obtíže s vcítěním se do pocitů komunikačního partnera). Jejich komunikace bývá, obdobně jako u dětí s vysokofunkčním autismem, často jednostranně zaměřena, mají např. tendenci hovořit pouze o jejich vyhraněném zájmu. Neprojevují zájem o vyprávění druhých, které se jejich oblíbeného tématu či témat netýká. Jejich řeč se může jevit jako pedantická, v komunikaci pokračují i přes zjevný nezájem komunikačního partnera. Mají také obtíže s pochopením humoru, ironie nebo metafory. Výrazně narušené jsou i neverbální prostředky komunikace.

Děti s touto poruchou mají obecně problém s chápáním sociálních situací, často proto reagují jinak, než se v kontextu dané situace očekává. Obvykle mají obtíže se zapojením v kolektivu. Často jsou popisovány jako samotáři, kteří ale projevují určitý zájem o navázání přátelství a kontaktů. Jejich pokusy o navázání vztahů s ostatními však často nebývají úspěšné a tyto neúspěchy bývají zdrojem frustrace (často trvalé). Nezdary při navazování funkčních vztahů s vrstevníky pramení zejména z nesprávné interpretace či nedostatečné citlivosti k emocím druhých. Na vině může být i nevhodná volba prostředků k navázání kontaktu. Odmítání v kolektivu také může být reakcí na neobvyklé chování, které bývá důsledkem nedostatečné kontroly emocí (např. výbuchy vzteku).

U dětí s Aspergerovým syndromem bývá častá také celková neobratnost, která se může projevit při nácviku psaní nebo při sportovních aktivitách (házení a chytání míče, jízda na kole). Obtíže mívají i v činnostech vyžadujících vizuomotorickou koordinaci (při tanci nebo cvičeních vyžadujících nápodobu pohybů učitele).

Osoby s touto poruchou nezřídka dosahují významných úspěchů v úzkém okruhu zájmů.