Separační úzkostná porucha u dětí

Jedná se o extrémně se projevující strach z odloučení od rodiče (pečující osoby). Nezřídka rozvoji této poruchy předchází událost v rodině spojená se stěhováním, odchodem nebo úmrtím rodiče. Liší se od běžného strachu z odloučení výraznými problémy v sociálním fungování. Projevuje se např.:

• velmi silným strachem z trvalé ztráty rodiče, z únosu v době odloučení od rodičů apod.
• nočními můrami o odloučení od rodičů
• odmítáním navštěvovat mateřskou školu
• obtížemi s usínáním bez přítomnosti rodiče

Fobická úzkostná porucha v dětství

Výskyt strachu z konkrétních věcí, osob, zvířat a situací je u dětí ve věku tří až čtyř let přirozenou součástí vývoje poznávání. O fobické úzkostné poruše lze hovořit tehdy, když se jedná o strach nadměrný. Obecně každý strach, který se nesetká s odpovídající péčí dospělých či emočně dostupným vysvětlením, se může změnit ve fobii. Např. strach ze tmy se může změnit ve fobický syndrom, pokud pečující osoby dostatečně nenaplní potřebu dítěte být v bezpečí a v bezpečí objevovat svět kolem sebe.

Sociální úzkostná porucha v dětství

Tuto poruchu charakterizuje strach z cizích lidí a obavy či úzkosti při zažívání nových či neobvyklých sociálních situací. Například dítě, které se vyhýbá mluvenému projevu před vrstevníky a/nebo učiteli, může mít problémy se zvládáním emočních reakcí, když se ocitne v situaci, která od něj vyžaduje průbojnost.

Porucha sourozenecké rivality

Určitou míru emočního rozrušení, které obvykle následuje po narození mladšího sourozence, vykazuje většina dětí. Porucha sourozenecké rivality by měla být diagnostikována, pouze pokud míra či vytrvalost rozrušení je statisticky neobvyklá či je spojená s výraznými odchylkami v sociální interakci. Může se projevovat odtažitostí či přehnaně pozitivním/negativním postojem k sourozenci.