Čím mladší dítě, tím snadněji přijímá různorodost jiných dětí. Částečně proto, že těmto dětem stačí jednodušší vysvětlení, a částečně proto, že nemají vybudované předsudky. Proces rozvoje vzájemné akceptace a respektu se snadněji usměrňuje v mateřské škole než u dětí ve školním věku. Jestliže spolu děti vyrůstají od útlého věku, osvojují si navíc schopnosti potřebné pro život – vzájemné poznávání se, navazování přátelství, jeho udržování, schopnost komunikovat, ochotu spolupracovat, vyjadřovat svoje potřeby a emoce i konstruktivně řešit příležitostné konflikty.

Akceptace a s ní nastupující soudržnost všech dětí je jedním ze základních předpokladů pro úspěšný proces inkluze. O inkluzi nelze hovořit v případě, že jde o pouhé fyzické začlenění dítěte do kolektivu s očekáváním, co daná situace přinese. Ve vrstevnických skupinách se mohou objevit prvky stigmatizace s viditelnou izolací dítěte s „odlišností“. Odmítání dítěte s „odlišností“ skupinou je nutné řešit diskuzí, společnými zážitkovými aktivitami zprostředkujícími zážitek odlišnosti, zařazením řízených společných aktivit založených na vzájemné spolupráci a dalšími změnami pedagogických strategií.

Velkou pozornost je třeba věnovat prevenci rozvoje negativních vztahů mezi dětmi prostřednictvím systematické osobnostně sociální výchovy. Inkluzivní strategie v raném věku zdůrazňují specifické prvky sociálního učení, které se začínají v plné míře rozvíjet od předškolního věku dítěte.