• Rozhovor začínáme pozitivně, snadněji si tak rodiče získáme na svou stranu; oceníme jejich zájem o řešení problému, vyzdvihneme pozitivní stránky dítěte.
• Snažíme se vyhnout bojování, protože v tomto okamžiku začne rodič bránit své dítě za každou cenu.
• Necháme rodiče popsat (definovat) problém – jak ho vidí on.
• Snažíme se co nejkonkrétněji popsat problémové chování (je vhodné mít předem připravené záznamy, podklady, abychom se vyhnuli vyjádřením jako „nikdy“, „vždycky“) a také bychom se měli vyhnout hodnocení a posuzování chování dítěte.
• Pokud jde o více problémů, zaměříme se na ten nejpalčivější – určit si priority.
• Hledáme řešení společně, společný brainstorming rodiče i učitele: „Co bychom měli udělat, co navrhujete?“ „Jak to spolu vyřešíme?“
• Dáváme si pozor, abychom během řeči nepolarizovali, a díváme se do budoucnosti – není to vy proti mně, ale MY: „Co s tím my dva uděláme?“ „Rozumím tomu, že oba chceme to stejné, ale uděláme to každý jinou cestou, pojďme se domluvit…“
• Je-li to vhodné, zapojíme do řešení i dítě – může samo navrhnout, co by se v dané situaci mohlo změnit, co by potřebovalo.
• Je dobré apelovat na to, že rodiče i škola mají společný cíl – dobro dítěte, pojďme se společně dohodnout, jak to zabezpečit. Dávejme najevo partnerství při řešení problémů.
• Jasně komunikujeme o konkrétních možnostech řešení dané situace, nečekáme, že je všechno „přece jasné“ a že si to „přece musí domyslet“.
• Při jednání musíme být konkrétní a explicitní.
• Snažíme se mluvit věcně, na emotivní reakce reagujeme klidně s vyjádřením porozumění: „Rozumím tomu, že je to pro vás velmi náročná situace.“ Snažíme se vracet rodiče k věcné diskuzi.
• Na některé výroky, např.: „Váš syn je hodný“, „nedává pozor“, „neposlouchá“, „provokuje“, může být pro rodiče těžké reagovat. Tato vyjádření jsou neuchopitelná, protože nepopisují konkrétně, co se děje, a dávají prostor k rozvoji bujných fantazií.
• Místo „neposlouchá“ je lepší říci: „Váš syn nereaguje na instrukci učitele a pokračuje ve své činnosti, při opakované výzvě se začne vztekat a křičet.“ To jsou konkrétní popisy, se kterými je možné pracovat. Snažme se proto vysvětlit, co přesně od druhého potřebujeme.

Na konci setkání se domluvíme:

• jak budeme pokračovat příště, jaké konkrétní kroky podnikneme,
  
• jaké cíle jsme si stanovili – ty by měly být (SMART):
  
• KONKRÉTNÍ
  
• MĚŘITELNÉ
  
• DOSAŽITELNÉ
  
• VHODNÉ
  
• ČASOVĚ OHRANIČENÉ