Mentální retardace

Termín mentální retardace se vyznačuje velkým množstvím definic. Souhrnně však mají všechny dva společné ukazatele a těmi jsou:

• celkové snížení rozumových schopností (vzniklé do 18 let věku
• snížení adaptace na okolní prostředí
  
  Snížená adaptace na okolní prostředí se projevuje trvalými deficity v oblasti komunikace, v sociálních dovednostech, péči o sebe a o vlastní zdraví, vzdělávání a trávení volného času, v dospělém věku také při uplatnění v komunitě a v zaměstnání. U osob s mentální retardací (dále MR) pozorujeme absenci důležitých vzorců chování, které se očekávají od jedince daného věku a v daném kulturním prostředí. Děti a dospělí s MR si neosvojili chování typické pro daný věk, resp. nejsou schopni ho odpovídajícím způsobem uplatnit v konkrétních situacích.
  
  Souhrnně tedy můžeme říci, že mentální retardace je snížená schopnost, která je charakterizovaná výraznými omezeními v intelektových funkcích a také v adaptačním chování, což se projevuje deficitem schopnosti myslet v abstraktních pojmech i omezeními v praktických dovednostech potřebných pro samostatný život člověka.
  
  Mentální retardaci můžeme klasifikovat podle nejrůznějších kritérií. Současné klasifikační systémy vycházejí z příčin vzniku postižení, symptomů, hloubky postižení nebo míry podpory, kterou jedinec potřebuje k tomu, aby mohl žít co nejběžnějším způsobem života. Níže uvedená klasifikace vychází z Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10).