Poruchy sociálního fungování se začátkem specifickým pro dětství a dospívání

Již v prvních pěti letech života dítěte můžeme pozorovat nápadnosti v jeho sociálním fungování. Nezřídka jsou tyto poruchy důsledkem nefunkčního sociálního prostředí, ve kterém dítě vyrůstá.

 Reaktivní porucha příchylnosti u dětí

Tato porucha bývá důsledkem nedostatečné péče, nevhodných výchovných postupů, zanedbávání, popřípadě zneužívání dítěte ze stran pečujících osob. Typickými projevy jsou zvýšená bázlivost, nespavost‚ špatná sociální interakce s vrstevníky‚ agrese k sobě a druhým‚ v některých případech i nedostatečný vzrůst. Vyjadřování pozitivních emocí k druhým je u dítěte omezené či chybí úplně. V emočních projevech převažují ty negativní jako strach, smutek a podrážděnost. I když dojde ke změně v prostředí dítěte a v tom, jak je o dítě postaráno, může porucha nadále přetrvávat. Z tohoto důvodu je zapotřebí psychologická pomoc a podpora pro dítě a pro jeho rodinu.

Porucha desinhibovaných vztahů u dětí

Během prvních pěti let života se objeví vzorec abnormálního sociálního fungování, který přetrvává navzdory zásadním změnám v okolí dítěte. Hlavní charakteristikou je důvěrné chování k cizím lidem, které porušuje sociální hranice platné v příslušné kultuře. Tato porucha může být doprovázena opožděným vývojem, kognitivními deficity, opožděním ve vývoji řeči, stereotypním chováním a poruchami příjmu potravy.