Sociální znevýhodnění
Termín sociální znevýhodnění zahrnuje širokou škálu překážek v učení, které nemají primární příčinu ve zdravotním stavu či zdravotním postižení. Příčiny sociálního znevýhodnění jsou spojené se sociálním prostředím, ve kterém dítě vyrůstá, nebo s jinými životními okolnostmi, jež v různé míře negativně ovlivňují vývoj dítěte, resp. rozvoj jeho vzdělávacího potenciálu. Aspekty sociálního znevýhodnění mohou být vymezeny na úrovni:
- Jedince – např. jazyková odlišnost, odlišná sexuální orientace, nápadnosti ve fyzickém vzhledu, zanedbaný zevnějšek;
- na úrovni rodiny – např. odlišný životní styl rodiny, týrání, zneužívání, zanedbávání, velká pracovní vytíženost rodičů, absence jednoho z rodičů, odloučení dítěte od biologické rodiny;
- v sociálním prostředí – sociálně vyloučené lokality, azylové domy nebo prostředí s výskytem rizikového chování);
- v souvislosti s ekonomicko-sociálním statusem – chudoba, ztráta materiálního zázemí v důsledku předlužení, migrace, nevyhovující bytové podmínky či nestálé bydlení, kulturní a náboženská odlišnost.
Dítě samo tyto znevýhodňující faktory nedokáže ovlivnit. U velké části dětí se jednotlivé příčiny sociálního znevýhodnění navzájem prolínají a nelze určit dominantní příčinu zvýšené potřeby podpory ve vzdělávání.
Diagnostika by proto měla především směřovat k identifikaci potřeb, které dítě má ve výchovně vzdělávacím procesu, a hledání vhodných opatření k jejich naplnění. Při hledání optimálních forem podpory je důležité mít na paměti, že příčiny sociálního znevýhodnění jsou vždy spojené s širším kontextem života dítěte, který nemusí být pracovníkům školy znám. Proto je důležité, aby se do posuzování potřeb konkrétního dítěte zapojilo co nejvíce osob, které dítě znají, včetně rodičů.
Sociální znevýhodnění se vyznačuje širokou škálou projevů sociálního, psychického, kulturního, ekonomického nebo fyzického (ve smyslu odlišného vzhledu) charakteru. Sociálně znevýhodněné může být dítě s odlišným mateřským jazykem; dítě s deformací v obličeji, které je kvůli své odlišnosti vyčleněné z kolektivu; dítě z dysfunkční rodiny nebo dítě umístěné do ústavní výchovy. Jak však bylo řečeno výše, tyto aspekty se velmi často kombinují a prolínají a jsou též:
- proměnlivé v čase (mohou být přechodné, občasné či trvalé),
- i v prostředí (co jedna sociální skupina považuje za normální, může jiná skupina považovat za nepřijatelné).
V předškolním věku můžeme u dětí se sociálním znevýhodněním častěji pozorovat následující projevy:
- Neznalost resp. nedostatečná znalost vyučovacího jazyka u dětí s odlišným mateřským jazykem;
- obtíže s respektováním denního režimu a neznalost pojmů s ním spojených vyplývající z absence zkušenosti s pravidelným režimem v rodinném prostředí;
- obtíže s orientací v čase a dodržováním časového rozvrhu aktivit;
- snížená schopnost soustředění pozornosti na vlastní činnost nebo činnost druhé osoby (např. demonstraci požadované činnosti);
- neznalost pravidel běžných her, funkce didaktických hraček, dětských knížek;
- neznalost základních pracovních postupů při plnění úkolů;
- nezkušenost s oddalováním uspokojení okamžitých impulsů k mluvení, pohybu aj. v situacích, kdy je po dítěti vyžadována soustředěná činnost;
- nedostatečně rozvinuté zrakové a sluchové vnímání;
- nedostatečně rozvinutá jemná motorika a vizuomotorická koordinace;
- absence zkušenosti s kresbou nebo jinými dětskými výtvarnými technikami a při nich používanými pomůckami (vodové barvy, nůžky apod.);
- neznalost základních pojmů umožňujících klasifikaci objektů (barva, tvar, velikost atd.);
- omezená slovní zásoba;
- neznalost běžných sociálních situací;
- nezkušenost s odloučením od rodiny a dlouhodobým pobytem s cizími dospělými osobami;
- obtíže s respektováním pokynů a instrukcí, neznalost pravidel společenského chování;
- snížená schopnost regulace vlastního chování;
- nápadnosti v projevech emocí (častější afekty, zvýšená úzkostnost);
- omezení zkušeností s okolním světem na prostředí domova a jeho bezprostředního okolí (absence zkušenosti s návštěvou kulturních a vzdělávacích akcí, dovolenou trávenou mimo bydliště aj.).
V podpoře dětí se sociálním znevýhodněním klademe především důraz na zprostředkování podnětů, které jim chybí v domácím prostředí. Veškeré aktivity komentujeme, seznamujeme dítě s názvy činností a předměty v nich užívanými, demonstrujeme způsob, jakým se pracuje s pomůckami. Z počátku volíme takové činnosti, o kterých bezpečně víme, že je dítě zvládne. Zažití úspěchu posiluje motivaci k další práci. Při skladbě činností se řídíme těmito doporučeními:
- Častěji střídáme činnosti vyžadující koncentraci pozornosti s činnostmi na pozornost méně náročnými (volíme podobný přístup jako u dětí s ADHD).
- Podněcujeme dítě ke kladení otázek, hledání souvislostí mezi jevy, třídění předmětů podle zadané charakteristiky (tvar, barva atd.).
- Pozitivní motivací posilujeme formy interakce s ostatními dětmi i dospělými, které respektují zásady společenského chování.
- S vhodnými formami a prostředky podpory všestranného vývoje dítěte seznamujeme také rodiče (přizváním ke sledování aktivit s dětmi, ukázkou vhodných didaktických hraček).
V případě, že dítě vykazuje známky zanedbávání, týrání nebo zneužívání, své podezření konzultujeme s pracovníky organizace zabývající se touto problematikou (v ČR např. Linka bezpečí) a následně kontaktujeme orgán sociálně-právní ochrany dětí.