Sára je čtyřletá dívenka, které byla diagnostikována mozková obrna a lehká mentální retardace. Kvůli svému postižení je dívka pozadu ve svém motorickém a intelektuálním vývoji. Dívka navštěvovala rehabilitaci, po které byly zaznamenány pokroky – dívka je schopná samostatně chodit, ale má problémy s chůzí do schodů a ze schodů. Neumí běhat a má problémy s rovnováhou. Miluje hudbu a kdykoli slyší rytmickou melodii, tleská rukama. Nejtěžší pro rodiče je, že dívka je opožděná i ve svém intelektuálním vývoji. Neumí mluvit a na svůj věk velmi málo rozumí. Má také problém s koordinací pohybu rukou. Dobrá praxe učitelek po nástupu Sáry do mateřské školy: Aby se pomohlo rozvoji motorických dovedností, je nejprve zapotřebí stavět na silných stránkách dítěte. Miluje hudbu. Učitelky mohou začít tím, že s dívkou začnou hrát na různé hudební nástroje. Taková činnost bude pro dívku zajímavá a také jí dá možnost procvičit si jemnou motoriku. Poté mohou učitelky přidávat jednoduché pohyby při hraní na hudební nástroj. Je důležité, aby se dívka snažila tyto pohyby napodobovat a aby byla oceněna za svou snahu. Aby se dívka zapojila do kolektivu ostatních dětí, mohou učitelky vybízet ostatní děti, aby během dne Sáře pomáhaly. Dětem by mělo být podáno vysvětlení ohledně dívčina stavu včetně toho, proč je důležité dívence pomáhat a jak to mají děti dělat. Děti mohou spolu hrát například na hudební nástroje. Mohou Sáru vzít za ruku, když jde do schodů, aby cítila, že jsou jí oporou. Pro Sáru bude užitečné zapojit se do výtvarných aktivit – může malovat prsty nebo si hrát s plastelínou. To pomůže rozvoji jejích jemných motorických dovedností. Učitelé také mohou používat masážní techniky na její ruce a nohy pomocí materiálů s různou texturou – drsných, jemných atd. To podpoří zájem dívky objevovat své okolí za aktivního využití vlastního těla. Aby dívka začala lépe rozumět, mohou učitelky vytvořit systém vizualizace režimu dne s využitím obrázků, které znázorňují jednotlivé činnosti. Díky předvídatelnosti denního programu bude Sára klidnější. Nejistota a nepochopení toho, co je očekáváno, mohou vést ke zvýšené úzkosti a odmítnutí účastnit se činností, které jsou jí nabízeny. Je také důležité, aby si učitelky uvědomovaly, že konečný výsledek není vždy to nejdůležitější. Vzájemná interakce se Sárou a pozitivní povzbuzování je důležitější. Tímto způsobem se buduje důvěra mezi Sárou a učitelkami, která bude důležitá pro další fáze podpory jejího rozvoje.

Děti s SVP mají podobné potřeby jako děti, které se vyvíjejí standardně. Naplnění potřeb všech dětí ve třídě vyžaduje od učitelky, aby znala přirozený vývoj dítěte a dokázala odlišit to, co dítě zvládne samo a v čem potřebuje pomoci.
Jana je pětileté děvčátko s SVP, jemuž byla diagnostikována pravostranná hemiparéze. Pravou horní končetinu používá pouze jako pomocnou. Má nedostatečný úchop, při kterém nevyvine dostatečnou sílu a rovněž má omezený pohyb v zápěstí. Její chůze je samostatná – hemiparetická. Děvčátko navštěvuje rehabilitace, po nichž byly zaznamenány pokroky ve hrubé motorice – chůze se stabilizovala a zlepšily se i pohyby horní končetiny (v rameni i v lokti).
Fyzioterapeut rodičům doporučil aktivity, které u Jany stimulují rozvoj jemné motoriky.
Rodiče seznámili učitelku v MŠ s výsledky, kterých jejich dcera dosáhla při rehabilitacích a aktivitách rozvíjejících jemnou motoriku. Jana ráda maluje temperovými barvami a modeluje z hlíny nebo modelovací hmoty. Učitelka se proto rozhodla Janu motivovat v rozvoji jemné motoriky právě prostřednictvím těchto aktivit. Před modelovací hmotou upřednostnila práci s hlínou. Učitelka s Janou po skupinové motivaci ještě provedla individuální pohovor, aby se ujistila, že děvčátko zadání porozumělo. Jana z hlíny vyrobila nejprve kuličku, z té pak udělala placku, z placky hádka a z hádka slimáka. Učitelka Janu motivovala, aby při práci používala obě ruce – ta „lepší“ pomáhala zapojit do aktivit „horší“ ruku. Při práci s hlínou se Jana plně realizovala. Jana pracovala samostatně, vlastním tempem a radovala se, že své výtvory může prezentovat před kamarády. Při výtvarných činnostech s barvou Jana místo štětce používala houbičku nebo malovala prsty. Hravě zvládla základní míchání barev, experimentování s barvami a neměla problém tvary dotvářet barvou.