Strategie pro děti se speciálními sociálními potřebami

Temperament dítěte a jeho osobnost mají vliv na to, jak k němu učitelé přistupují a jak na ně reagují. Výzkumy ukázaly, že děti s vysoce reaktivním temperamentem hodnotili učitelé jako méně „vzdělavatelné“, s dětmi s „lehčím“ temperamentem tráví učitelé více času. Soulad mezi dítětem a dospělým (učitelem/rodičem) se označuje jako dobrá shoda. Jedná se o kompatibilitu mezi temperamentem dítěte a jeho prostředím, do něhož patří i prostředí vzdělávání. Učitelé by měli posilovat dobrou shodu ve vztahu k dětem a přizpůsobovat svůj výchovný přístup, aby byl v souladu s temperamentem každého jednotlivého dítěte. Úlohou učitele je vytvořit takové prostředí, které stimuluje učení dětí s různým temperamentem.

Plaché/zdráhavé dítě nerado spolupracuje nebo se bojí spolupracovat. Chybí mu základ chování potřebný pro kontakt s ostatními. Učitel může podpořit sociální vývoj těchto dětí využíváním následujících strategií:

Poskytnutí bezpečného místa, odkud mohou pozorovat činnost ostatních. Plaché děti se často hodně naučí pozorováním a jeho prostřednictvím se plně účastní činnosti druhých.

Vytvoření stálých a předvídatelných rutinních činností. Děti se zábranami se budou cítit jistější, když budou vědět, kde jsou uloženy pomůcky a kdy probíhají jednotlivé činnosti.

Povzbuzování ke spolupráci. Učitel může posunout hračku blíže k dítěti, zadat mu společný úkol ve dvojici s jiným dítětem, aby snadněji navázalo kamarádství. Může na dítě přenést zodpovědnost za péči o domácí zvířátko ve třídě – někdy děti „s odlišností“ zaujme takové zvířátko více než jiné děti.

Neverbální činnosti výtvarné, hudební či taneční mohou též podpořit dítě, aby se více projevilo.

Využívání pozitivní podpory: Tichý úsměv, přikývnutí, pohlazení po rameni mohou být efektivnější než projev pochvaly před velkou skupinou. Dítě nemusíme nutit, aby se zapojovalo, věnujeme mu spíše individuální pozornost, aby získalo důvěru, kterou potřebuje, než se připojí k aktivitám.

Agresivnímu dítěti chybí sebekontrola, jeho chování může být hyperaktivní až nepřátelské. Učitel musí stanovit jasná pravidla a strategie, které podporují sebekontrolu dítěte a vedou ho k vnitřní zodpovědnosti. Může aplikovat následující postupy:

Omezení hluku a vizuální stimulace. Ve třídě by měla být místa, kde si děti mohou hrát mimo hlavní hluk a jiné aktivity. Některé hyperaktivní děti jsou nadměrně stimulovány vizuálně i sluchově a lépe se soustředí v klidném a strukturovaném prostředí. Jiné nadměrně aktivní děti vyžadují spíše dostatečnou stimulaci, jinak ztrácejí zájem.

Udělování srozumitelných pokynů. Děti musí rozumět tomu, co se od nich očekává. Některé mají rády přesně určené místo na sezení. Děti musí znát a chápat pravidla třídy. Na agresivní projevy chování je třeba reagovat okamžitě, využívat krátkých „přestávek“ k utišení příliš stimulovaného chování.

Vytváření příležitostí k seberegulaci chování. Děti jsou neustále vyzývány k používání seberegulace během dne v malých i velkých skupinách. Výzkumy poukazují na to, že děti, které mají problémy se seberegulací, mají těžkosti s budováním pozitivních vztahů, udržováním pozornosti, dodržováním pokynů a kontrolou nechtěných impulsů. To vše ovlivňuje učení a to, jak budou děti později úspěšné ve škole. Proto je důležité podporovat rozvoj seberegulace v raném dětství. Existují jednoduché způsoby, jak integrovat seberegulaci do praxe v mateřské škole.