Jak dětem pomoci naučit se zvládat intenzivní emoce
A) Začneme tím, že děti naučíme, co znamená „klidný“. Děti často slyší větu „uklidni se“, ale co vlastně pro dítě slovo klidný znamená? Můžeme dětem poskytnout příležitosti, aby pochopily, jak se jejich tělo cítí, když jsou v klidu, dokážou jasně myslet a účinně se ovládat.
Nacvičujeme hluboké dýchání. Děti leží na zádech a na břiše mají plyšové zvířátko a sledují, jak se zvedá a klesá.
Zapojíme děti do protahovacích cviků nebo jógy. Děti se natahují, jako by sbíraly jablíčka, nebo se předklánějí k zemi a napodobují vytváření sněhových koulí. Ukazujeme dětem jednoduché jógové pozice a zkoušíme je s nimi. Děti se mohou učit ovládat své tělo prostřednictvím pomalého tancování a pohybu. Například mohou tancovat na pomalou klasickou hudbu. Nebo můžeme děti při přesunu z jednoho místa na druhé (např. na dvůr) nechat chodit co nejpomaleji jako želva nebo hlemýžď. Pomáhá i zpívání uklidňujících písniček.
Pomáháme dětem, aby se naučily všímat si toho, co se děje v jejich těle během klidných a vysoce intenzivních aktivit. Požádáme děti, aby si položily ruce na hruď a cítily, jak rychle jim bije srdce poté, co skákaly nebo rychle tancovaly. Potom si to mohou vyzkoušet i při pomalých aktivitách, aby si všimly rozdílu.
B) Naučíme děti rozeznávat, jak vypadá celá paleta emocí a jak je cítíme. Můžeme přitom číst knihy a příběhy a použít hraní rolí, které zprostředkuje různé emoce, zvláště ty, s nimiž mají děti ve třídě těžkosti (hněv, frustrace, zklamání).
Klademe dětem otázky, které jim pomohou rozeznávat, jak se různé emoce projevují a jak je prožíváme (hrdinové příběhů nebo samy děti); porozumět, že se odehrávají různé situace, které tyto pocity vyvolávají, a co můžeme udělat, když máme takové pocity, abychom je vhodně projevili a zvládali. Učení dětí o emocích v emocionálně nevypjatých situacích dává dobrý základ, který dětem umožní využívat tyto schopnosti v emocionálně náročných situacích.
C) Věnujeme pozornost uznání a ocenění pocitů/emocí u dětí. To, že dětem pomáháme rozpoznávat emoce, které mají, je významným krokem k tomu, aby se je naučily přiměřeně ovládat.
Pojmenováváme pocity dětí, když prožívají nepříjemné nebo intenzivní emoce jako frustraci, hněv, zklamání nebo smutek, a dáváme jim vědět, že tyto emoce jsou v pořádku: „Vypadá to, že jsi frustrovaný. Já se také cítím frustrovaná, když se mi něco nedaří udělat.“
Necháváme dětem čas, aby projevily svoje nepříjemné emoce, a pomáháme jim, aby to udělaly vhodným způsobem. Například uhodit druhé dítě z frustrace není vhodný způsob, jak projevit hněv v jakékoliv situaci, ale říci „Zlobím se!“, bouchnout do polštáře a zmačkat ho „v klidném koutku“ je v pořádku. Děti potřebují, abychom je učili a dali jim příležitost zkoušet si strategie, které nahradí jejich impulsy. Tyto strategie, jak přiměřeně projevovat svoje emoce, je také lepší zkoušet a modelovat mimo napjaté situace, aby na ně byly děti lépe připraveny.