Podpora nezávislosti u dětí

Dětem by mělo být prostředí třídy, očekávání učitele, stejně jako denní rutinní činnosti, srozumitelné. Poličky s pomůckami a materiály ve třídě je vhodné označit nálepkami. Často používané pomůcky umístíme do dolních polic. Ve třídě je vhodné mít viditelně vyvěšený denní plán s obrázky konkrétní činnosti.

Podporujeme kamarádské vztahy mezi dětmi. Umožní jim to vzájemně si pomáhat a nežádat o pomoc jen dospělé. Jestliže dítě žádá o pomoc, i když to není potřeba, učitel by měl dítě povzbudit, aby se pokusilo provést úkol nebo činnost samostatně. „Budu se dívat, jak poskládáš tuto skládačku. Které části vyzkoušíš jako první? Co uděláš teď?“ Když dítě opět žádá o pomoc: „Prosím tě, ukaž mi tu skládačku, až ji dokončíš.“ Povzbuzujeme dítě, aby navázalo na předchozí zkušenosti, například: „Pamatuješ? Minule jsi to udělal sám. Víš, že to dokážeš. Zkus to!“

Pokud se v mateřské škole pracuje v centrech aktivit (Program Začít spolu), umístíme ve třídě seznam všech dětí. Dítě, které pracuje v daném centru, může označit svoje jméno na seznamu. Může tak sledovat svůj denní plán práce a učitel má přehled o jeho oblíbených činnostech.

Aktivity pro podporu sebekontroly a pozitivních interakcí a uvědomovaní si různých emocí:

Během ranního kruhu vyzveme každé dítě, aby řeklo něco pozitivního (hezkého) o kamarádovi nebo kamarádce, která sedí vedle něho.

Pomáháme dětem vyjadřovat emoce vhodným způsobem – učitel sám vyjadřuje pocity a demonstruje je: „Jsem smutná, protože dnes někdo při hře roztrhal knížku.“

Učitel může připravit stolní hru s obrázky znázorňujícími různé emoce. Když dítě dostane obrázek, může si vybrat některou z odpovědí a: 1) pojmenovat daný pocit a 2) říci, co mohlo tento pocit vyvolat.

Při komunikaci s dětmi o emocích je vhodné, aby učitel používal loutku nebo zvířátko. Děti často raději komunikují s hračkou, když se jich ptáme na to, jak se cítí. K vhodnému vyjádření pocitů použijeme loutku nebo zvířátko: „Rexík je dnes šťastný, protože mu Janička řekla básničku.“

Vyrobíme z papíru loutky, jejichž tváře vyjadřují různé pocity. Když děti neumějí vyjádřit své pocity, pomohou si loutkou.

Zahrajeme si s dětmi hru, při které hádáme: „Čí je to hlas?“ Při této hře se jedno dítě schová a druhé musí hádat podle hlasu, kdo je schovaný. Vysvětlíme dětem, jaký hlas mají zvolit při vyjadřování štěstí, smutku nebo strachu.

Na procházce si děti nasbírají různé menší kameny. Pomocí temperových barev namalují každý kámen či skupinu kamenů tak, aby znázorňovaly část tváře (oči, nos, ústa, obočí). Na papír si nakreslí obrys tváře. Na pokyn učitelky vytvoří každé dítě z kamenů tvář vyjadřující, jak se právě cítí. Následně učitel vede s dětmi rozhovor o pocitech, které znázornily.

Vytvoříme společně s dětmi knihu o emocích pro celou třídu.

Prostřednictvím diskuze děti vzpomínají, co hezkého a ošklivého zažily za poslední týden, měsíc, inventarizují svoje city, pocity ve školce: Nejprve necháme děti volně mluvit. Druhým krokem je rozbor situací, i nepříjemných – společné zamyšlení nad tím, jestli se jim dá předejít nebo jestli se na ně nemůžeme dívat jinak. Smyslem cvičení je posilování pozitivního cítění, aby si děti více všímaly pozitivních věcí, aby se naučily na události a jevy kolem sebe dívat jinak, aby se učily udržet svoje city „ve svých rukou“ – tedy aby se učily sebeovládání.