Menu

Smyslové vnímání dítěte předškolního věku


Smyslové vnímání je schopností lidského organismu přijímat různé informace z okolí. Zpracování smyslových vjemů probíhá přes centrální nervovou soustavu, která určuje, jakým způsobem dítě přijímá, organizuje a zpracovává informace získané skrze smyslové vnímání. Dítě je pak schopno na smyslový podnět reagovat vhodným pohybem či chováním. Nedostatky ve fungování smyslového vnímání mohou vést k potížím v každodenním životě, učení, hře, sociálních dovednostech a chování. Je proto velmi důležité sledovat vývoj dítěte v této oblasti.

Smyslové vnímání se v raném dětství vyvíjí velmi rychle, jelikož děti poznávají svět a jsou vystaveny obrovskému množství smyslových podnětů. Už před dosažením jednoho roku života je dítě schopno vnímat hloubku, rozlišovat barvy, několik zvuků a druhů povrchů. Mezi 12. a 16. měsícem se u dítěte vyvíjí citlivost na různé chutě. Smyslové vnímání se u předškolních dětí nadále vyvíjí a děti si osvojují nové dovednosti, které jim umožní naučit se ve škole číst a psát.

Tím, že dítě zaznamenává, zkoumá, experimentuje a srovnává předměty a jevy, které ho obklopují, se formují jeho představy o těchto předmětech a jevech, jejich vlastnostech a funkcích. Tímto způsobem – potvrzováním již získaných představ a vytvářením nových – si dítě buduje svou osobní zkušenost se světem, která prostřednictvím smyslových vjemů napomáhá jeho celkovému rozvoji. Zrak, sluch, čich, hmat a chuť jsou smysly, které fungují coby vstupy pro zpracování tvarů, barev, vůní, zvuků, teploty, polohy, chuti a dalších vlastností vnějšího světa.

Vnímání je kognitivním procesem zkoumání vlastností předmětů a jevů. Celkový obraz se začíná formovat v mysli dítěte coby mentální reprezentace, představa vnějšího světa. Tyto představy a myšlenky se hromadí v mysli dítěte a budou použity jako základ pro tvorbu konceptů a fantazijních představ, umělecké vyjádření a hru. Smyslové podněty současně přicházejí i z vlastního těla a budují základy pro vnímání tělesného schématu a prostorovou orientaci. Smyslové vnímaní slouží mimo jiné těmto funkcím:

  • Získávání vědomostí – smyslové vnímání slouží k získávání vědomostí a znalostí o světě, je součástí kognitivních procesů. Skrze smysly se dítě orientuje v okolí a získává přístup k informacím o velkém množství vlastností předmětů a jevů.

  • Povědomí o reálnosti okolního světa – ujišťování se o stabilitě a předvídatelnosti okolního světa prostřednictvím systému smyslového vnímání je neustále probíhající proces. Povědomí o skutečnosti je často prožíváno coby proces v pozadí, ale jedná se o proces důležitý, neboť přispívá k zajištění stability intelektuálních a emocionálních vztahů, do kterých mysl dítěte vstupuje.



  • Stimulační funkce – jedná se o potřebu dítěte prožívat dostatečně silné a různorodé smyslové zážitky. Ty slouží jako stimuly, které zvyšují celkovou mentální kapacitu dítěte. Monotónní prostředí bez dostatku měnících se smyslových podnětů může mít za následek takzvanou „senzorickou deprivaci“, která následně vede k apatii, nedostatku iniciativy, někdy až k celkovému vývojovému zaostávání.

  • Motivační funkce – jedná se o motivační aspekty samotného vnímání. Vnímání jednotlivými smysly má citový dopad. Afektivní (citová) složka nikdy v rámci smyslového vnímání nevymizí a je zodpovědná za příjemné či naopak nepříjemné pocity. Předměty také v dítěti probouzejí zájem a odhodlání, které u malých dětí často můžeme pozorovat – chtějí se dovědět vše o tom, co vidí a slyší – s předměty manipulují všemi možnými způsoby, experimentují a objevují jejich vlastnosti.

Smyslové vnímání v předškolním věku

Smyslové vnímání v předškolním věku je základem pro rozvoj školních a sociálních kompetencí. Rozvoj smyslů v tomto věku zajišťuje základ pro pozdější osvojování školních dovedností, jako jsou čtení, psaní, počítání a další. V tomto období se též začínají projevovat sociální dovednosti dítěte – komunikace s vrstevníky, kooperativní hra. V následujícím textu budou popsány dílčí aspekty zrakového, sluchového a hmatového vnímání, které přispívají k rozvoji dítěte.

  • Zrak – zahrnuje vnímání barev, tvaru (bez ohledu na velikost, barvu či úhel pohledu), prostorové vztahy, zrakovou analýzu a syntézu (schopnost odlišit části od celku – např. schopnost vnímat jednotlivá písmena, ze kterých se skládá slovo), zrakové doplňování (zahrnuje schopnost poznání známého částečně zakrytého předmětu), zrakové koncepty (schopnost tvořit myšlenkové zobrazení a obrazy na základě zkušenosti a zkoumání), zrakové rozlišování (schopnost rozlišovat detaily nebo polohu předmětu v prostoru) či schopnost sledování předmětů v určitém pořadí. Všechny tyto dovednosti vyžadují pro svůj rozvoj trénování a opakování.

  • Sluch – rozlišujeme např. následující vlastnosti:
    - Schopnost zaregistrovat konkrétní zvukové signály (či toho, že tyto signály chybí)
    - Rozlišování zvukových signálů (rozpoznání toho, zda jsou dva nebo více zvuků shodné nebo rozdílné, zahrnuje také sluchovou analýzu a syntézu)
    - Identifikace zvukových signálů (rozpoznání jejich obsahu)
    - Porozumění (nejvyšší úroveň sluchového zpracování – schopnost rozumět a přijímat informace, které dítě získává prostřednictvím sluchu)
    - Pokud některá z těchto funkcí chybí či je narušená nebo nedostatečně rozvinutá, může to vést k problémům v sociální interakci i obtížím s osvojováním školních dovedností a s porozuměním instrukcím.

  • Hmat – přes kůži získáváme podněty z bezprostředního okolí. Je důležité, aby děti v předškolním věku měly zkušenosti s různými povrchy, tvary a texturami. Aby se dítě cítilo příjemně, je potřeba při představování hmatových vjemů postupovat ve správném pořadí.

Začínáme se suchými texturami – písek, fazole, rýže, dřevěné předměty, tráva, listy atd. Následně přecházíme na „střední“ textury (nejsou zcela suché, ale zároveň se nelepí na kůži) – modelína, uvařené a vychladlé těstoviny. Posledním typem textur jsou takzvané textury „špinavé“ – takové, které se lepí na kůži – bahno, pěna na holení, pudink, barvy na malování prstem. Pomocí těchto různých textur můžeme povzbuzovat různé tvořivé činnosti – malování, modelování z plastelíny, pojmenování toho, jaká je textura na dotyk a co se s ní dá dělat.

Dobrým příkladem toho, jak hmatové vnímání pomáhá procesu učení, je učení se počítat na počítadle. To umožňuje pochopení matematických principů skrze zrakové a současně i hmatové vjemy.